Poslední pokus kontaktovat mnou volené zástupce v Evropském Parlamentu.
Dobrý den,
obracím se na vás ve věci probírané aktuálně v Evropském parlamentu, která zásadním způsobem mění fungování oboru, ve kterém celý svůj život pracuji. Podle dosavadního vývoje vašich jednání to budou změny velmi negativní a proto se už dlouho snažím do vašeho rozhodování nějak zapojit.
Důvody, proč je chystaná směrnice o autorských právech bezprecedentní katastrofou pro celosvětové fungování internetu, sepsali ve svých prohlášeních velmi dobře jak neziskové organizace, tak firmy z oboru, od těch největších nadnárodních až po ty nejmenší lokální tvůrce. Tuto situaci reflektuje dokonce již i neodborná veřejnost v podobě připravovaných demonstrací. O tom vám proto psát nechci.
Chci vám napsat o nesmírném zklamání ze zjištění, jaké jsou ve skutečnosti možnosti běžného člověka zapojit se do nějakého rozhodování v Evropských otázkách. Píšu to jako člověk, který vždy a bezvýhradně podporoval myšlenku Evropské unie a který nikdy nevěřil euroskeptickým distopiím o odcizenosti “Bruselu” a přičítal je cílené propagandě těch, kdo se síly Evropské unie obávají. Na základě první konkrétní vlastní zkušenosti se zákonodárným procesem se ale tato fundamentální důvěra začíná drolit.
Svůj hlas jsem vám dal podle svého všeobecného politického přesvědčení mírně pravého středu a nezpochybnitelného proevropského postoje, který vaše strana snad jako jediná na české scéně zastává. Proto mě před několika měsíci šokovalo, že někteří z vás navzdory tomuto politickému rámci hlasovali pro návrh direktivy obsahující de facto zdanění odkazů na zpravodajské weby ve prospěch kolektivních sektorových organizací nebo z technické podstaty nevyhnutelné centralizované filtrování veškerého uživatelského obsahu na internetu a jiné.
Nikdy jsem od vás nedostal odpověď na mojí prosbu, abyste to nedělali ani na následnou prosbu o vysvětlení vašeho zdánlivě nelogického postoje. Pokud jste tomu tématu někdy věnovali samostatný komentář, vedli jste jej pouze ve velmi obecné rovině potřeby ochrany duševního vlastnictví (kterou bez výhrad podporuji), ale asi nikdy jste se nevěnovali ostatním kontroverzním otázkám - hlavně proč je pro ochranu duševního vlastnictví potřeba obětovat dnešní podobu internetu.
Bezmocně jsem další měsíce sledoval, jak při dojednávání konkrétní podoby direktivy padají slíbené pojistky, výjimky a kompromisy a že finální podoba direktivy již nijak nezstírá, jak zásadně a nezvratně chce změnit současné fungování internetu. Dokonce i za tuto zdánlivě samozřejmou možnost alespoň vědět, co se připravuje, nevděčím Vám, ale paní Julii Reda, poslankyni za jiný stát a za stranu, jejíž českou variantu jsem paradoxně volit nechtěl pro její ambivalentní vztah k EU. Jen ona zveřejňuje skutečný průběh jednání trialogu a viditelně háji zájmy veřejnosti v této věci.
Aby byla absurdita situace dokonalá, když se emailem na europoslance obracel můj kolega, který se obrátil nejen na své vlastní zástupce, ale na všechny české, první a dlouhou dobu jediný, kdo mu odpověděl, byly komunisté. Co to vypovídá o vašich schopnostech adekvátně mě zastupovat v EP si odvoďte sami. To nejhorší, však mělo teprve přijít.
Před několika dny se vaše evropská parlamentní frakce EPP a její předseda Manfred Weber snažili přesunout hlasování o direktivě na dřívější datum. Celkem průhledně to bylo proto, abyste se vyhnuli ohlášeným demonstracím a taky pravděpodobnému dopadu na evropské volby. To je okamžik, kdy se z chování, které se dá ještě vysvětlit “pouhou” neschopností, stává aktivní snaha zabránit demokratickým procesům rozhodování a zbavit se v nich veřejnosti s nepohodlným názorem. Shodou okolností ve stejný den vyšel v českém médiu rozhovor právě s Manfredem Weberem s podtitulkem “Evropa není bruselská, chci jí vrátit lidem”. To mi na základě vlastních zkušeností z uplynulého roku přijde jako pokrytectví natolik drzé, že pro něj nemám slov.
V Evropských volbách se podle průzkumů očekává výrazný propad proevropských stran. Oblíbenou mantrou, které jsem věřil i já, je, že se jedná o dlouhodobé působení dezinformačních kampaní nepřátel EU, případně neschopností národních vlád správně implementovat dobře míněné záměry přijaté EU. Chtěl jsem vám napsat, že tentokrát se vám poprvé v životě dívám pod prsty přímo a pochopil jsem, že minimálně v tomto případě se jedná o zbabělou výmluvu. O osudu důvěry v EU rozhodují konkrétní lidé konkrétními činy právě teď. Ty vaše jsem vám zrekapituloval v tomto dopise.